Turnaj v Sázavě (24.4.2010)

    Do Sázavy (a v řece jsme se opravdu nekoupali) se do silné konkurence poloprofesionálních hráčů z Prahy, Jihlavy, Poděbrad atd. nenápadně vetřela i dvojice ze Svatoňovic: Martin Krejzl a Jaro Jakubčin.

    Naší prioritou byla čtyřhra a i když umístění na pátém místě ve skupině tomu moc nenapovídá, myslíme si, že jsme hrou určitě nezklamali. Naše šestičlenná skupina byla o dost silnější, než skupina druhá, což potvrzuje i fakt, že první tři místa nakonec obsadily právě týmy z této skupiny. Podařilo se nám dvě utkání vyhrát a v ostatních jsme vzali soupeři vždy set, kromě zápasu proti dvojici Knapp+Něnička, který ale byl rovněž vyrovnaný (13:15, 16:18).

    Ve dvouhře Martin ve velice silné skupině porazil kvalitního Aleše Něničku, ale protože i 2x prohrál, skončil nakonec třetí. Jaro 2x zvítězil, zvlášť vítězství nad Petrem Oslizlokem 11:3 a 11:7 si cení a díky nejlepšímu výsledku na druhém místě postoupil spolu s vítězi skupin do semifinále. V překvapivě celkem vyrovnaném boji o finále prohrál s Fišerem 1:2 a v boji o třetí místo již jasně a nepřekvapivě nestíhal čelit rychlé hře Lukáše Tlustého z Osíku. Kompletní výsledky turnaje jsou ve fotogalerii.

    I přes návrat domů těsně před půlnoci nelitujeme účasti na tomto turnaji a jednoznačně lze říci, že srovnání s tak kvalitní konkurencí nám oběma prospělo. Náročnost zápasů autor článku pociťuje ještě dnes na celém těle.

    Stachelberg u Prahy
    Martin s Jarem jeli do neznáma. Čekali klasickou školní tělocvičnu s přenosným kobercem (dle propozic) na každém kurtu. Jejich překvapení po příjezdu k navenek moderní hale bylo proto veliké. Ještě větší ale byl šok po vstupu do budovy. Nedokončená dělostřelecká tvrz Stachelberg zřejmě nedala spát kreativním moderním architektům a proto naprojektovali její věrný duplikát. Proč právě v Sázavě, je nabíledni - obrana Prahy před případným a jistě i velice pravděpodobným útokem z Moravy je od roku 2002 plně zabezpečena. Tvůrci bunkru zjevně předpokládají postup konvenčních vojsk po dálnici D1.

    Jedničky nebo dvojky?
    Celobetonový bunkr v centru Sázavy (přirozená ochrana před bombardováním nic netušícími civilisty) je sice důmyslně zakamuflován do tvaru sportovní haly, zkušené pisatelovo oko, osazené kvalitní čočkou Johnson&Johnson, ale pravý účel stavby okamžitě rozpoznalo. Po sestupu do podzemí s dva metry hrubým cementovým stropem se svatoňovická dvojice zastavila u ubikace pro posádku s geniálně matoucím nápisem Šatna 1. Po týmové logicky naprosto bezchybné úvaze, že oni jedničkami jsou, vstoupil Jaro do "šatny". Vedle plechových skřínek jej do očí hned udeřily dvě svítivé rudé přilby, pověšené na háčku. Po zevrubném ohledání zjistil, že se nejedná o helmy, ale podprsenku. A jedničky to nebyly! Další mystifikace běžného návštěvníka budovy!
    Po ubytování v Šatně 2 (ta potupa!) a návratu do nadzemní části tvrze (plošina pro převoz munice umně zakamuflována do tvaru plošiny pro vozíčkáře nás ani na chvíli nezmátla) jsme okamžitě rozeznali dělostřelecké střílny maskované jako klasická okna. Hluboké vsazení do betonu, zesílené rámy, neprůstřelné sklo. Po stranách haly pevná lana, připravena pro bleskový přesun děl ke stanovištím...

    Rezonance je prevít
    Podlaha bojového operačního prostoru byla místo deklarovaných gumových koberců pokryta nenápadným šedivým linem. Další geniální tah projektantů. Dokáže si čtenář představit synchronně pochodující 200-hlavou rotu? Na linu žádné rezonanční problémy s podlahou nehrozí a my se jen můžeme dohadovat, kolik dalších podlaží je schovaných pod touto dokonalou stavbou. Stavební odborník Plechyn by jistě byl nadšen!

    Relativita času a hamižnosti
    Definitivní důkaz, že se jedná o tajnou vojenskou stavbu, získal Martin a tento důkaz byl okamžitě zachycen našim objektivem. Určitě si pozorný čitatel všiml, že v galerii jsou dvě téměř totožné fotografie. Zde a zde. Každého musel napadnout jediný logický důvod tohoto úkazu - s Jarovou senilitou to jde z kopce a během deseti minut zapomněl, co vyfotil a nafotil to znovu. Ale čitatel pozornější, než je čitatel pozorný, si jistě dal tu práci a porovnal Exif těchto fotografií. Časový rozdíl mezi pořízením fotek činí pouho-pouhých 9 sekund!
    Co z toho jednoznačně vyplývá? Libovolná uzavřená skupina lidí po čase začne trpět tzv. ponorkovou nemocí. Na druhou stranu žold pro profesionální vojáky, chránící matičku Prahu, je jistě vysoký a každý obránce si jej chce užít co nejdelší dobu. Takže jak vyřešit tento paradox? Jednoduše: pro posádku, plně izolovanou kvůli utajení od okolního světa, stačí zrychlit čas. Ponorková nemoc nepřichází a vojáci jsou spokojeni, jak rychle jim narůstá jejich žoldácké konto.

    Při odchodu z haly nás již vůbec nezarazilo, že na zdi visel diplom za 'Nominaci na stavbu roku 2002'. Jen duchem prostý neználek by se divil...

    A nakonec
    Obrovským štěstím pro náš tým bylo, že na turnaji měly přednost plastové míčky. Opačný případ Martin v autě cestou domů pro něj typicky stručně a výstižně glosoval:

S peřím bychom byli v prdeli!

Výsledky:      Čtyřhra muži:     1. Fišer, Tlustý
                                                 2. Holec, Chalupský
                                                 3. Knapp, Něnička

                     Dvouhra muži:     1. Leoš Knapp
                                                 2. Petr Fišer
                                                 3. Lukáš Tlustý
                                                 4. Jaro Jakubčin

^{Kompletní výsledky jsou ve fotogalerii}

Dire, 26.4.2010